Věta a výpověď

Moderní jazykověda terminologicky rozlišuje mezi pojmy věta a výpověď. Toto rozlišení je užitečné z praktických i teoretických důvodů. Např. jen u výpovědi se můžeme ptát na to, s jakým záměrem byla pronesena.

U nás s myšlenkou rozlišovat mezi oběma těmito pojmy přišli M. Dokulil a Fr. Daneš, „ К tzv. významové a mluvnické stavbě věty“, in: O vědeckém poznání soudobých jazyků, Praha 1958, s. 231-346. V 70. letech minulého století se na stránkách časopisu Slovo a slovesnost o smysluplnosti takového rozlišování přeli K. Horálek (odpůrce) a K. Hausenblas (obhájce).

• Věta je abstraktně míněná, tj. v komunikační situaci nezakotvená, jazyková jednotka obsahující sloveso v určitém tvaru. To, co dělá ze slov větu, je přísudek (predikát).

Příklad: Přinesl jsem mámě květiny. V poslední době se často mluví o obsahovém marketingu. Klíčové slovo je textový řetězec tvořený jedním nebo více slovy.

• Výpověď je věta, která už je zakotvena v konkrétní situaci. Je součástí sociální interakce a podavatel jejím pronesením obvykle sleduje nějaký cíl.

Příklad: Kup prášek na nádobí. Zlepšíte viditelnost mého webu ve vyhledávačích?

Výpověď – reference, predikace a ilokuce

Ve výpovědi probíhá současně akt preference, predikace a ilokuce.

Reference

Pojmem reference rozumíme užití nominálních (jmenných) výrazů k tomu, abychom jimi pojmenovali objekty mimojazykové zkušenosti. Mluvčí v situačně zakotvených výpovědí má potřebu adresátovi označit objekty skutečnosti.

Co slouží k identifikaci objektů skutečnosti?

K identifikaci objektu mohou sloužit vlastní jména. V tom případě se však předpokládá, že adresát pojmenovaný objekt zná.

Příklad: Petr si koupil nové auto.

Není-li objekt přítomen ani pro něj nelze užít vlastní jméno, užije mluvčí popisný výraz.

Příklad: Přines mi dopis, který je na stole v kuchyni.

K dosažení žádoucího efektu referenčního aktu napomáhají přivlastňovací zájmena a přídavná jména.

Příklad: Tvůj syn mě nezdraví.

Predikace

Mluvčímu tentokrát nejde o to, aby objekty reality označil, ale aby o nich něco řekl. Ve funkci přísudku použije takový výraz, který svým pojmovým významem mluvčímu umožní přisoudit objektu nějaký příznak: vlastnost, stav, změnu stavu nebo nějakou činnost.

Ilokuce

Ilokuce je vnímána jako záměr, se kterým mluvčí své výpovědi tvoři. Výpověď Mohl byste to okno zavřít? může být míněna pouze jako otázka, ale v sociální interakci může jít o zdvořilou prosbu nebo podrážděnou výzvu. Mluvčí tím, že něco říká, současně něco dělá. Úkolem příjemce je tento záměr správně interpretovat a adekvátně reagovat.

Věta často připouští několikerou interpretaci, užití výpovědi víceznačné obvykle není. Důležité je, aby adresát měl vždy k dispozici všechny nezbytné informace. V reklamním textu je na místě jen jedna interpretace. Jiná otázka je, když je reklama citována mimo kontext, ale to by bylo už jiné téma.

Použitá literatura:

Čmejrková, Světlana, Reklama v češtině - čeština v reklamě, LEDA, Praha 2000.
Grepl, Miroslav, Karlík, Petr, Skladba češtiny, Votobia, Olomouc 1998.
Hirschová, Milada, Pragmatika v češtině, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2006.
Svobodová, Jindřiška, Syntaktické rozbory v praxi, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2012.

Autor: Pavel Jartym